Páteř

Navigace: Téma: Pohybový aparát | Stáhnout v PDF | Fotogalerie

Vypracoval: Libor Luňáček

Obsah:

• Obratel
• Spojení na páteři
• Zakřivení páteře
• Pohyby páteře

• kostěnná osa trupu; fce: ochrana míchy a míšních kořenů, spojuje se s lebkou a pletencem HK a DK
• složena ze 33 obratlů (vertebra), dělí se do 5 sk.:
  • presakrální obratle:
    • krční obratle – vertebrae cervicales (C_1–7) – 7
    • hrudní obratle – vertebrae thoracicae (Th_1–12) – 12
    • bederní obratle – vertebrae lumbales (L_1–5) – 5
  • křížové obratle – vertebrae sacrales (S1–5) → křížová kost – os sacrum
  • kostrční obratle – vertebrae coccygeae (Co_1-4/5) → kostrč – os coccygis

Nahoru

Obratel (vertebra)

• popis:
  • tělo (corpus vertebrae) – ventrální část obratle, nejmohutnější, krátká kost (uvnitř spongióza, zevně lamina kompaktní hmoty); plochy: horní a dolní (lamina terminalis), drsné, slouží pro připevnění meziobratlové ploténky
  • obratlový oblouk (arcus vertebrae) – tělo s obloukem ohraničují → foramen vertebrale (→ páteřní kanál – canalis vertebralis, obsahuje míchu + míšní obaly + míšní kořeny, cévy) části:
    • pediculus arcus vertebrae - patka, fixuje oblouk k tělu; v místě odstupu z těla → incisura vertebralis sup. et inf. → meziobratlové otvory (foramina intervertebralia)
    • lamina arcus vertebrae
  • obratlové výběžky
    • trnový výběžek (proc. spinosus) – odstupuje dorzálně z oblouku
    • příčné výběžky (proc. transversi) – odstupují z oblouku do stran; X! na přední straně příčných výběžků u hrudních obratlů → fovea costalis proc. transversi → skloubení se žebrem
    • kloubní výběžky (proc. articulares) – párové, fce: skloubení sousedních obratlů; dělíme:
      • proc. articulares sup.
      • proc. articulares inf.
• charakteristika jednotlivých typů obratlů:
  • krční (C) obratle
    • char.:
      • foramen vertebrale – trojhranné
      • tělo - nízké, oválné, terminální plochy konkávní
      • trnový výběžek – rozdvojený (kromě C₁ a C₇!), krátký (X! výjimka - u C₇ → výrazně dlouhý → vertebra prominens)
      • příčné výběžky - → otvory (foramen proc. transversi) → tudy prochází (v rozsahu C_6–1) a. vertebralis, konce výběžků rozšířeny ve 2 hrboly → tuberculum ant. et post. (u C₆ tuberc. ant. výrazně větší → tuberculum caroticum), mezi hrbolky → sulcus nervi spinalis/li>
      • kloubní výběžky – ploché, dorzokaudálně zešikmeny
    • zvláštnosti:
      • 1. krční obratel = atlas = nosič: části:
        • 2 kostěnné bloky – massae laterales: masivní, na horních plochách → foveae articulares superiores (→ spojení s kondyly týlní kosti), na spodních plochách → foveae art. inf. (→ spojení s axisem)
        • arcus ant. - ventrálně vybíhá v tuberculum ant., dorzálně mělká fovea dentis
        • arcus post. - dorzálně vybíhá v tuberculum post., laterálně sulcus a. vertebralis
      • 2. krční obratel = axis = čepovec: tělo kraniálně vybíhá v dens axis (válcovitý čep, na vrcholu hrot – apex) – na přední a zadní straně čepu → facies art. ant. et post., horní plochy těla → facies art. sup. (→ skloubení s atlasem); X! stavba podobná jako u obecného popisu obralte (!)
  • hrudní (Th) obratle
    • char.:
      • foramen vertebrale – okrouhlé
      • tělo – válcovité, kruh. obrys, kaudálně se zvyšuje, na bocích fasety pro skloubení se žebry → fovea costalis sup. et inf. (X! ne u I., XI. a XII. žebra)
      • trnový výběžek – více přihrocený a skloněný kaudálně
      • příčné výběžky – dlouhé, zaoblené, orientovány dozadu a zevně; fovea costalis transversalis (→ spojení s hrbolkem žeber, ne u Th_11–12)
      • kloubní výběžky – orientovány ve frontál. rovině
  • bederní (L) obratle
    • char.:
      • foramen vertebrale – malé, trojhranné
      • tělo – velké, vysoké, ledvinovitý obrys
      • trnový výběžek – orientován horizontálně, čtyřhranný
      • příčné výběžky – při odstupu se dělí na:
        • proc. mamillaris – kraniální
        • proc. accessorius – kaudální
        • proc. costarius – trn v podobě zakrnělého žebra
      • kloubní výběžky – orientovány v sagitální rovině
  • křížová kost (S)
    • popis:
      • basis ossis sacri = baze: orientována kran.
      • apex = hrot: orientován kaud.
    • plochy:
      • facies pelvina = přední plocha: konkávní, hladká, příčné lišty (linae transversae) ← původní hranice mezi křížovými obratli; 4 páry otvorů → foramina sacralia pelvina
      • facies dorsalis = zadní plocha: konvexní, hrbolatá, 4 páry otvorů → foramina sacralia dorsalia; vertikální kostěnné hřebeny:
        • crista sacralis mediana ←hrbolky (odpovídají trnovým výběžkům)
        • cristae sacrales intermediae ← kloubní výběžky; kraniálně vybíhá v proc. art. sup., kaudálně v cornu sacrales → ohraničují hiatus canalis sacralis = vstup do canalis sacralis (kanál křížové kosti, trojúhelníkovitý obrys, přes krátké foramina intervertebralia souvisí s foramina sacralia pelvina et dorsalia)
        • cristae sacrales laterales ← příčné výběžky
      • pars lat. - zevní část křížové kosti, vzniká srůstem rudimentů žeber (!), v rozsahu S_1–3 kloub. plocha → facies auricularis, dorzálně od ní tuberositas sacralis
  • kostrč (Co)
    • vzniká srůstem 4 – 5 Co obratlů, kraniálně vybíhá v cornua coccygea

Nahoru

Spojení na páteři (juncturae columnae vertebralis)

• synostózy:
  • zde patří spojení křížových obratlů v křížovou kost a kostrčních obratlů v kostrč; X! křížová kost srůstá s kostrčí synostoticky (u ♀ naopak synchondroticky)
• synchondrózy:
  • meziobratlové ploténky (disci intervertebrales) – celkem 23, kaudálně přibývají na výšce, tvoří asi 1/5 výšky páteře; stavba: na povrchu (tzv. kontaktní plocha) → hyalinní chrupavka, následuje anulus fibrosus (střídající se koncentricky uspořádané vrstvy vaziva a vaziv. chrupavky), uvnitř ncl. pulposus; fce: pružný nárazník
• syndesmózy:
  • ligg. flava – elastické, spojení obratlových oblouků
  • ligg. intertransversaria → spojují příčné výběžky
  • ligg. interspinalia → spojují trnové výběžky
  • lig. supraspinale → probíhá po trnových výběžcích, v krční páteři → zesiluje a zvyšuje se → lig. nuchae (přechází na týlní kost)
  • lig. longitudinale ant. → ↓ po přední ploše obratlů; kaudálně přechod v lig. sacrococcygeum ventrale
  • lig. longitudinale post. → darr; po zadní ploše obratlů, prochází páteřním kanálem, kanálem křížové kosti, hiatem kříž. kosti až na kostrč, pokračuje jako lig. sacrococcygeum dorsale prof.
  • lig. sacrococcygeum dorsale spfc. → částečně překrývá hiatus kříž. kosti, vzniká jako pokračování lig. supraspinale
  • lig. sacrococcygeum laterale ← lig. intertransversarium
• klouby (juncturae zygapophyseales – artt. intervertebrales):
  • char.: válcovité klouby, kloub. plochy → kloub. výběžky obratlů, kloub. pouzdra krátká, silná, ne zesilující vazy
• kraniovertebrální spojení:
  • art. atlantooccipitalis – eliptický, hlavice: kondyly týlní kosti, jamky: foveae art. sup. na massa lat. atlantis; kývavé pohyby
  • art. atlantoaxialis:
    • art. atlantoaxialis mediana – kolový, kloub. plochy: fovea dentis na atlasu, facies art. ant. dentis; facies art. post. dentis → artikuluje s chrupavkou vloženou do lig. transversum atlantis – rozepjat mezi massae lat. atlasu, pomocí fasciculi longitudinales → lig. cruciforme atlantis (pokračuje až na týlní kost); od hortu dens axis → ↑ lig. apicis dentis, od dorzální plochy dens axis → ↑ ligg. alaria k ventrál. okraji foramen magnum; membrana tectoria – rozšířené lig. longit. post., kryje klouby + jejich ligg.
    • art. atlantoaxialis lat. - 2 ploché klouby mezi foveae art. inf. atlasu a kloub. plochami na horní ploše axisu; kloub. pouzdro silné; klouzavé pohyby vpřed/vzad při rotaci atlasu kolem dens axis
    • membrana atlantooccipitalis ant., post. - vazivová blána mezi oblouky altasu a týlní kostí

Nahoru

Zakřivení páteře

• zakřivena ve tvaru dvou "S", zákl. zakřivení páteře:
  • krční (C) lordóza – krční úsek páteře → konvexní vpřed
  • hrudní (Th) kyfóza – hrudní úsek páteře → konvexní vzad
  • bederní (L) lordóza – bederní úsek páteře → konvexní vpřed
  • křížová kost (S), kostrč (Co) → kyfotické (konvexní vzad)
• přechod mezi bederním úsekem páteře a křížovou kostí → tzv. předhoří (promontorium)
• vývoj: jednotlivá zakřivení páteře vznikají až po narození (před narozením páteř rovná!), prvně vzniká krční lordóza, pak bederní lordóza (v době kdy dítě začíná chodit a stát vzpříměně – vzpřímené (ortográdní) držení těla; zapojuje se činnost svalstva bederní krajiny), v 5.-6. r. jsou zakřivení ustálená
• páteř zakřivena i ve frontál. rovině → fyziologická skolióza → po překočení určité meze → patologická skolióza (nejčastěji kyfoskolióza!)
• vady: časté, typy:
  • plochá záda – zakřivení malá, příč.: sval. slabost
  • prohnutá záda – výrazná zakřivení, příč.: mohutná muskulatura
  • kulatá záda – malé lordózy, velké kyfózy, výskyt: a) mládež – sval. slabost, b) dospělí – zatížení páteře při zaměstnání, c) staří – snižování intervertebrálních disků

Nahoru

Pohyby páteře

• předklon a záklon = anteflexe a retroflexe: v C a L úseku páteře největší, v Th úseku páteře menší
• úklony do strany = lateroflexe
• rotační pohyby: pouze v C a Th úseku páteře
• pérovací pohyby: realizovány rytmickým zvětšováním, resp. zmenšováním zakřivení jednotlivých úseků presakrální části páteře

Nahoru